Vážení přátelé,
Mise je u konce. V sobotu jsme se po třech týdnech putování a bezmála 3500km ocitli pod Vítězným obloukem na Champs Élysées.
Alpská část Tour de France 2013 nebyla rozhodně jednoduchá. Po zdolání Mont Ventoux a zaslouženém dnu odpočinku v rozpálené Provence jsme zamířili nejprve hornatou krajinou do Gapu a poté na horskou časovku do Chorges. Trasa nebyla houpavá, jak jsme slibovali Tomášovi Poláčkovi, který posílil náš peloton, ale poněkud horská. Tahala nás za nohy, což nebylo v plánu, protože to nejtěžší z celé Tour mělo teprve přijít.
Alpe d´Huez. Dvojí výjezd. Mecca cyklistiky. 42 zatáček a divoký sjezd z Col de Sarene za vůbec prvního delšího deště, který nás v průběhu Tour potkal. Druhý kopec jsme ukrajovali stabilním tempem zatáčku za zatáčkou, v sedmičce nás popohnal holandský kotel a za hodinu a patnáct minut stoupání jsme byli v cíli. Parádní výkon na legendární trati.
Noc byla deštivá, ale naštěstí jsme se probudili do klasického alpského rána. Mlha se válela údolím kolem Bourg d´Oissans kam se pomalu sjížděli fanoušci, aby si zabrali ta nejlepší místa na Alpe. My se však vydali opačným směrem přes dvacetikilometrové giganty Col du Glandon a Col de la Maddeleine a další tři těžké kopce do cíle královské etapy letošní Tour. 205 kilometrů a 5500 výškových metrů jsme zvládli za osmnáct hodin. Po cestě nás potkávali mikrospánky ve sjezdech, nohy boleli více než jindy, ale mančaft bojoval dál až do půlnoci, kdy jsme konečně dobili cílovou čáru. Paříž byla na dohled, ale zbývaly ještě dvě etapy.
Pátečních 125km s horským dojezdem v Annecy Semnoz jsme možná trochu podcenili s tím, že jde o krátkou etapu. Jenže 125km na koloběžce přes 6 kopců je přeci jen 125km na koloběžce přes 6 kopců. Jeli jsme hodně ztěžka hnání vpřed snad již jen tím, že pokud přejedeme 15km stoupání první kategorie a sjedeme zpět do údolí, bude před námi poslední kopec stoleté Tour. Poslední kopec!!!
Za brutální bouřky, kdy jsme se cítili, jako by na nás v každé vteřině někdo vylil kýbl vody, jsme začali stoupat do horského střediska Annecy Semnoz. Posledních jedenáct kilometrů dřiny.
V polovině výjezdu se počasí umoudřilo. Přestalo pršet a oblaka začala ustupovat. Světla ubývalo a na obloze se objevil měsíc. Kopce v okolí Annecy byly zahaleny do oparu přicházející noci, poslední paprsky slunce barvily oblohu do červena, totální klid přetínaly jen občasné výkřiky diváků podél trati. A pak se objevil cíl. Každý z nás věděl, že Tour je naše, ale nemluvili jsme o tom. Vlastně nikdy jsme nemluvili o tom, že Tour ujedeme. Přežívali jsme ze dne na den, protože každá sekunda Tour mohla změnit příjemné putování v noční můru. Nechtěli jsme nic zakřiknout.
Sobotní etapa z Versailles do Paříže. Start kolem páté odpoledne. Cítili jsme se jako na našich trénincích v okolí Prahy. Směrem na Davli nebo Beroun. Tam jsme před třemi lety začali cestu za naším sportovním snem.
Pak již věci nabraly rychlý spád. Sjezd k Séně. Cedule Paříž. Eiffelovka. Louvre. Place de la Concorde. Poslední zatáčka a … Champs Élysées. Slunce již bylo za obzorem, ale za vítězným obloukem zářili ještě poslední zbytky červánků. Naše putování bylo u konce a majestátní Champs Élysées ověšená francouzskými vlajkami nám vehnala do očí slzy. Posledních několik odrazů a stáli jsme pod Vítězným obloukem. Fantazie…
Rádi bychom poděkovali všem za obrovskou podporu, která nám pomáhala v těch nejtěžších chvílích a stále nás hnala vpřed. Našim rodinám a přátelům. Všem partnerům projektu. Všem, kteří nám věřili, i těm, kteří náš projekt házeli od počátku přes palubu s tím, že něco takového nemá šanci na úspěch, protože i oni nás hnali vpřed.
Co říci závěrem? Možná to, co si z našeho projektu odnášíme my. Sen nemusí zůstat jen snem. Slovo nemožné neexistuje. Pokud vydržíte dostatečně dlouho a svému snu obětujete maximum, sen se stane skutečností. Stačí jen chtít.
PAIN IS TEMPORARY. QUITTING LASTS FOREVER.
Tým Kick France 2013
Eva Kupsová | 22.07. 2013 11:55
Gratuluji, moc jsem Vám fandila a je super, že jste do dotáhli až pod Vítězný oblouk